Sdílení obsahu

Paragraf

Sdílet obsah znamená, že za možnost stáhnout si data uložená v cizích počítačích a serverech na oplátku nabízíte svá data ke stažení ostatním uživatelům. Samotné stahování souborů z internetu, ať už z jakéhokoli zdroje, je v pořádku, pokud soubory stahujete pouze pro svoji osobní potřebu. Problém však nastává v momentě sdílení, a tedy šíření děl, k nimž nejste oprávněni udělit licenci. Takové jednání je protizákonné a hrozí za něj vysoké sankce. Je to stejné, jako byste např. prodávali nelegální kopie hudebních CD.

Jak jsme již zmínili, samotné stažení souboru pro osobní potřebu je v pořádku. Velké riziko postihu však hrozí, používáte-li při stahování tzv. peer-to-peer (P2P) sítě. Zde totiž při stahování zároveň sdílíte stahovaný soubor s ostatními účastníky a ti si jej rovnou stahují od vás. Přitom výrazná většina takto nasdíleného obsahu je předmětem autorskoprávní ochrany a je šířena neoprávněně. Dopouštíte se tak nezákonné činnosti a hrozí vám, že budete bráni k odpovědnosti a budete muset nahradit držitelům autorských práv škodu. Ve správním řízení vám může být udělena pokuta až 150 tisíc Kč. Hrozí však i trestněprávní postih ve formě trestu odnětí svobody, dle okolností až na osm let.

Je vůbec možné sdílet data legálně? Možné to je, ale je nutné zaměřit se na to, jaký obsah sdílíte.

Je možné sdílet:

1

vaše vlastní díla (např. vaše vlastní hudební nahrávky),

2

díla, k nimž dal držitel autorských práv svolení s šířením – bývají označena např. pojmem „public domain“,

3

volná díla - ta, k nimž uplynula ochranná doba trvání majetkových autorských práv, a kdokoli je tedy smí volně užívat (např. Babička Boženy Němcové).

Sdílení obsahu může výrazně urychlit výměnu informací, je však třeba užívat tento systém legálně, aby rizika nepřevážila jeho výhody.

Další články v této kategorii