Duševní vlastnictví

Paragraf

Případ:

  • Na síti s kolegy v práci sdílíme filmy.
  • Stáhl jsem si z internetu hudbu a budu ji pouštět na vesnické zábavě.
  • Stáhl jsem si z internetu hru pouze pro svou zábavu.
  • Použil jsem pro svůj školní referát úryvek článku z internetového deníku.

Duševní vlastnictví, včetně práv k filmu, hudbě, softwaru, textů, fotografiím a všem ostatním autorským dílům, je chráněno zákonem. Nikdo nesmí užívat autorská díla bez souhlasu držitele autorských práv, není-li zákonem stanovena výjimka. „Užívání“ přitom znamená rozmnožování, rozšiřování, pronájem, půjčování, vystavování a sdělování díla veřejnosti. Za užití díla ve smyslu autorského zákona se přitom nepovažuje užití výlučně pro osobní potřebu fyzické osoby. Termín „osobní potřeba fyzické osoby“ je vykládán pod vlivem evropské interpretace dosti restriktivně, jako užití pro sebe a nejužší rodinný kruh. Nikoli jako sdílení např. s přáteli.

Stáhnout si tedy film z internetu a podívat se na něj v rodinném kruhu můžete. Sdílení filmu v rámci pracovního kolektivu ale už v pořádku není. Ani veřejná produkce stažené hudby, jakou by bylo pouštění hudby na vesnické zábavě, není užitím pro osobní potřebu.

Pro software (včetně např. her) pravidla o užití pro osobní potřebu neplatí. Ani pro soukromou potřebu není možné užívat nelicencovanou kopii softwaru (s výjimkou vytvoření záložní kopie). Stáhnout si z internetu hru bez získání licence je tedy zakázané. Více viz článek Rizika používání nelegálního software.

Co se týče stažených textů a obrázků, je možné je užít, dal-li k tomu jejich autor svolení. I bez tohoto svolení je možné užití v rámci zákonné licence, např. pro výukové účely. Takové použití nemůže autor zakázat, má však právo na to, být uveden jako autor.

Další výjimkou ze zákazu užití jsou tzv. volná díla, tj. díla, u nichž uplynula doba trvání majetkových autorských práv, a kdokoli je už může volně užívat (např. hudba W. A. Mozarta).

Za porušení autorských práv hrozí nejen sankce občanskoprávní ve formě náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení, ale také správní pokuta až do 150 tisíc Kč. Možný je i trestněprávní postih, při kterém může být uložen trest odnětí svobody v délce dle okolností až osm let.

Další články v této kategorii